Prase v žitě

Jak poznáte, že je váš soused prase?
Když každý den slyšíte přes zeď, jak mu manželka nadává: „Vezmi si pyžamo, ať mi nezašpiníš postel!”

Při fotografování: „Žán, vyletěl už ptáček?”
„Ještě ne, pane.”
„Pak mi musela uletět andulka.”

„Jean, cítím plyn!” znepokojí se lord.
„Přirozeně, pane, před chvílí jste přece měl olomoucké syrečky.”

Lord je nějaký čas pryč a když se vrátí, zajímá se hned, co je doma nového.
„Sire, mám pro vás dvě zprávy,” napíná ho Jean. „Jakou chcete slyšet jako první?”
„Řekněte mi tu dobrou,” rozhodne se lord.
„Vaše paní si konečně koupila vlastní vůz.”
„No, to je báječné!”
„Bylo by, sire, kdyby předtím úplně nezrušila vašeho starého Rolls Royce.”

Soused narazí před barákem na Nováky a mají nahoře na autě kajak.
„Jedete na vodu?” zajímá se soused.
„Ale ne,” odvětí mladší z bratrů, „na pivo!”

Sluha vejde do pokoje a oznamuje: „Sire, je tady pojišťovák od Lloydu. Přišel se vás zeptat, zda nechcete uzavřít životní pojistku.”
„A jakou výhodu by to pro mě mělo?” zvažuje lord.
„Pro vás žádnou,” vysvětluje sluha, „ale lady by v případě vašeho úmrtí dostala nemalou částku.”
„Tak lady by dostala nemalou částku?” zamračí se lord. „Jean, běžte se ho zeptat, zdali by mě nemohl raději odjistit!”

Lord Webster nemá rád příliš mnoho slov. Jeho sluha William se mu v tom dokonale přizpůsobil. Zvolá-li jeho pán ráno: „Snídaně!”, William přinese snídani, teplou vodu na mytí a osušku, vykartáčuje oblek, vyčistí boty, pomůže Jeho lordstvu s oblékáním a nechá přistavit kočár. Jednoho rána se však z ložnice ozve neobvyklé: „Nemocen!”
William příliš dlouho nepřemýšlí a odchází z domu. Když se vrátí po hodině zpět, ptá se ho Jeho lordstvo dotčeně, kde byl.
„U lékaře, vyzvednout léky, objednat notáře kvůli poslední vůli, nechat vytisknout parte a zajistit pohřeb.”

„Lorde Ralfe, jak je možné, že teď chcete značné odškodnění za utrpěná zranění, když předtím jste Lordu Pavlovi tvrdil, že vám nic není?”
„No to bylo tak, slavný soude. Lord Pavel se sklonil nad mým koněm, zjistil, že má zlomenou nohu, a pak ho na místě zastřelil. Potom se mě zeptal, jestli mám také něco zlomeného...”

Stařičký lord se doprovázen sluhou prochází parkem. Najednou povídá: „Boltone, budu čurat.”
Sluha mu ho vyndá a jeho lordstvo se ptá: „Boltone, je už venku?”
„Ano, pane.”
„A čurá?”
„Ne, pane.”
„Tak ho schovej.”
Sluha mu ho schová a jdou dál. Po chvíli se lord ptá: „Boltone, je venku?”
„Ne, pane.”
„Tak proč čurá?”

„Dneska je tu nějaký klid,” podiví se dcera na návštěvě u rodičů, kde se už několikrát mohla přesvědčit, jak hlasité ti chudáci mají sousedy.
„Naštěstí jsou všichni na Moravě,” vysvětluje matka. „Jak cikáni uslyšeli slovo vinobraní, hned se tam rozjeli.”